Pouto (M. Watson): O citech, které hřejí i spalují

Zdroj: bux.cz

Svatba je přelomovým okamžikem v životě každého páru, který se rozhodne přestat žít jen tak na hromádce. Dominic Kitchen je tichým pozorovatelem každé takové akce a jeho úkolem je zmrazit nejšťastnější den v životě ženicha a nevěsty do pár snímků v rodinném albu. Čelí však tlaku, pod jehož tíhou mu vlastní život hořkne a hroutí se do nejtemnějších hlubin svědomí. Dominikovi totiž není pomoci. Zatímco je takřka denně svědkem slibů, které mají přetrvat věčnost, sám se nedokáže ubránit citům k ženě, která by pro něj měla být tabu.

Mark Watson je britský spisovatel a komik, který vstoupil na pulty tuzemských knihkupectví románem Jedenáct. Nenechte se však nachytat, Pouto není tak úplně letní odpočinkové čtení, jak by se z úvodní věty mohlo zdát. Jedná se o životní příběh Dominika Kitchena, od raného dětství trpícího ve stínu dokonalého staršího bratra Maxe a sestry Victorie, který se živí jako svatební fotograf. Celých 320 stran je velmi příjemným líčením osudů, které se mohou stát vám, vašim přátelům či sousedům, pomíjivosti, marnivosti mládí a poutech k těm, na kterých nám záleží. To vše okořeněné špetkou sexuálního napětí, které se v postupné gradaci prolíná celým dílem.

Jenže právě ono napětí má svůj rub i líc. Jeho intenzita se zvyšuje tak akorát, aby čtenáře motivovala k dalšímu postupu knihou, jakmile ale dojde do konečné fáze, autor završení snahy prvních dvou třetin děje shrne asi tak ploše, jako kdyby psal o nákupu v samoobsluze. Pouto jsem si rozhodně nekupovala se záměrem ukájet své zvrhlé choutky (vlastně jsem se k němu dostala díky výhodnému kompletu Jedenáct + Pouto). Vzhledem k zásadní úloze vztahu hlavního hrdiny k zapovězené femme fatale mi však toto pojetí přijde přinejmenším podivné. Naopak bych vyzdvihla vypravěčskou laskavost k celému příběhu, díky níž se i velmi ožehavé téma zdá stravitelné, pochopitelné a tak nějak, že to tak zkrátka bylo a mělo být.

Líbila se mi krásná a výstižná přirovnání a slovní obraty, které jsou v knize užity. Stejně tak se mi líbí motivy, které prostupují dějem od začátku až do posledních stran. Navozuje to ve mně takový příjemný pocit nostalgie, jako bych seděla s Dominikem u kávy a poslouchala jeho vyprávění o starých časech. Velmi sympatická mi byla osoba Victorie. Trochu mě však mrzelo, že vztahy mezi postavami neprodělaly až na výjimky žádné znatelnější změny. Max byl pořád ten dokonalý mrzout, který svou dokonalostí leze jiným na nervy a nikdy se nechová jinak. Victorie je stále ta úžasná, krásná, i když z rebelky postupně přejde k usedlému životu zbohatlíka. Maminka je stále tichá, tatínek je pořád šprýmař, který píše o sportu. Nebylo to na obtíž, svým způsobem to udávalo hlavní rysy díla, ale místy se děj stával právě díky těmto neměnným archetypům trochu předvídatelným.

 

Ve výsledku ale vzniklo velmi příjemné čtení. Neřekla bych, že se jedná o odpočinkovou četbu, ale zároveň nejde ani o těžce psychologické drama. Spíše o román pro letní večery, kdy jste opojeni atmosférou dovolené a prázdnin, ale nechcete si připadat jako blbec při čtení románů pro ženy, nebo když potřebujete zkrátka vypnout a relaxovat. Pouto neurazí, zabaví, nasytí váš mozek životními pravdami a silným příběhem všedního dne. Navíc se skvěle čte – za tři večery byla pryč. Vzhledem k prvním 200 stranám jsem ale od zbývající třetiny čekala možná až příliš a to se mi vymstilo. Čekala jsem, že budu emočně vybitá, ale to úplně nevyšlo.

To však není důvod, abych Pouto nedoporučila. Doporučuji jako proložení, aby si hlava odpočinula mezi učením a slova pohladila duši. A i takové knihy mají své opodstatnění a místo na světě – všichni známe ty nálady.
_______________________________________________________________________________________

Název: Pouto (The Knot)
Autor: Mark Watson
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub (2013)
ISBN: 978-80-242-4005-3

Hodnocení: 3/5