Jedenáct (M. Watson): Mnoho životů - jeden impulz

Zdroj: Novinky.cz

Notoricky známý efekt motýlích křídel může mít někdy podobu sněhové koule. Kniha z dnešní recenze vypráví příběh Xaviera Irelanda, moderátora rozhlasového pořadu Noční linky, který jednoho večera neprojevil dostatek odhodlání – a snad i zájmu -, aby zamezil šikaně, jíž se stal svědkem. Tím okamžikem se před čtenářem začíná odvíjet páska, ani ne tak plná nečekaných zvratů, jako spíše odboček, můstků a kliček, ústících do smířlivého přístavu nevyhnutelných konců.

Jedenáct je první knihou britského spisovatele a komika, Marka Watsona, která u nás vyšla. Jak již název napovídá, děj se skládá z jedenácti dílků živého puzzle, které následně vytvoří obraz nepředstavitelných koutů, do nichž můžete vehnat naprosto cizí lidi, aniž byste se o to nějak zvlášť přičinili. Xavier utekl z Austrálie do náruče britské metropole především před tragickou minulostí, kterou se snaží utlumit prací a izolací. Žije v noci, s koktavým kolegou Murrayem dělají pravidelně společnost všem opuštěným a nešťastným duším, které, podobně jako Xaviera, tyranizují démoni duše. V jeho melancholicky fungujícím stroji se však záhy objeví nová součástka. Rázná Pippa si na nic nehraje, mluví „jak jí zobák narost‘“. A i když to Xavier zatím netuší, změní mu život stejně náhle, jako změnil on sám, laxním přístupem k tyranům Frankieho Carstairse, osud bezmála tuctu lidí.

Před touto knihou jsem četla jiné autorovo dílo – Pouto; předem říkám, že Jedenáct se mi nakonec líbilo daleko víc, i když jsem tomu zpočátku příliš šancí nedávala. Zprvu na mě totiž děj působil neskutečně chaoticky, zmatečně a místy jsem si říkala, zda si Mark Watson nechtěl nabrat do pytlíku víc sladkostí, než je obal schopný unést. Zhruba na 50. straně už ale prvotní zmatení pominulo a začal se tvořit komplexní obraz pulzujících nocí a dnů, kde vše souvisí se vším a každý zná někoho, kdo zná někoho. Líbilo se mi, když se někde na stránce mihla zmínka o podniku U Chica a já přesně věděla, o co jde. Stejně jako v případě Pout jsem si užívala příjemný pocit důvěrné známosti.

Dalším pozitivem jsou postavy. Xavier mi byl velmi sympatický, vybudovala jsem si k němu vztah. Stejně tak Pippa, méně už Murray - ale vykreslení charakterů na úrovni a hlavně (!), na rozdíl od Pout není černobílé. Hrdinové se otáčejí na podstavci a můžeme si je prohlédnout z různých perspektiv, ne jen jako statické zástupce svého šuplíčku.

Co mě naopak trochu rušilo, byly, dle mého, poněkud necitlivě zasazené přechody mezi jednotlivými dějovými liniemi. Místy na mě text působil, jako by mělo ještě něco následovat, ale při psaní se daná pasáž neuložila a zmizela. Ke konci jsem zas měla pocit, jako by bylo vyprávění žvýkačka a natahovalo se. Velké množství jmen mě dezorientovalo jen chvíli – časem se vyfiltrují ty důležité postavy a zbytek už zůstává jen dekorací.

Jedenáct rozhodně doporučuji! (Víc k tomu asi nemusím dodávat, že?)

______________________________________________________________________________________

Název: Jedenáct (The Eleven)
Autor: Mark Watson
Počet stran: 280
Nakladatelství: Knižní klub (2012)
ISBN: 978-80-242-3716-9

Hodnocení: 4/5

Pouto (M. Watson): O citech, které hřejí i spalují

Zdroj: bux.cz

Svatba je přelomovým okamžikem v životě každého páru, který se rozhodne přestat žít jen tak na hromádce. Dominic Kitchen je tichým pozorovatelem každé takové akce a jeho úkolem je zmrazit nejšťastnější den v životě ženicha a nevěsty do pár snímků v rodinném albu. Čelí však tlaku, pod jehož tíhou mu vlastní život hořkne a hroutí se do nejtemnějších hlubin svědomí. Dominikovi totiž není pomoci. Zatímco je takřka denně svědkem slibů, které mají přetrvat věčnost, sám se nedokáže ubránit citům k ženě, která by pro něj měla být tabu.

Mark Watson je britský spisovatel a komik, který vstoupil na pulty tuzemských knihkupectví románem Jedenáct. Nenechte se však nachytat, Pouto není tak úplně letní odpočinkové čtení, jak by se z úvodní věty mohlo zdát. Jedná se o životní příběh Dominika Kitchena, od raného dětství trpícího ve stínu dokonalého staršího bratra Maxe a sestry Victorie, který se živí jako svatební fotograf. Celých 320 stran je velmi příjemným líčením osudů, které se mohou stát vám, vašim přátelům či sousedům, pomíjivosti, marnivosti mládí a poutech k těm, na kterých nám záleží. To vše okořeněné špetkou sexuálního napětí, které se v postupné gradaci prolíná celým dílem.

Jenže právě ono napětí má svůj rub i líc. Jeho intenzita se zvyšuje tak akorát, aby čtenáře motivovala k dalšímu postupu knihou, jakmile ale dojde do konečné fáze, autor završení snahy prvních dvou třetin děje shrne asi tak ploše, jako kdyby psal o nákupu v samoobsluze. Pouto jsem si rozhodně nekupovala se záměrem ukájet své zvrhlé choutky (vlastně jsem se k němu dostala díky výhodnému kompletu Jedenáct + Pouto). Vzhledem k zásadní úloze vztahu hlavního hrdiny k zapovězené femme fatale mi však toto pojetí přijde přinejmenším podivné. Naopak bych vyzdvihla vypravěčskou laskavost k celému příběhu, díky níž se i velmi ožehavé téma zdá stravitelné, pochopitelné a tak nějak, že to tak zkrátka bylo a mělo být.

Líbila se mi krásná a výstižná přirovnání a slovní obraty, které jsou v knize užity. Stejně tak se mi líbí motivy, které prostupují dějem od začátku až do posledních stran. Navozuje to ve mně takový příjemný pocit nostalgie, jako bych seděla s Dominikem u kávy a poslouchala jeho vyprávění o starých časech. Velmi sympatická mi byla osoba Victorie. Trochu mě však mrzelo, že vztahy mezi postavami neprodělaly až na výjimky žádné znatelnější změny. Max byl pořád ten dokonalý mrzout, který svou dokonalostí leze jiným na nervy a nikdy se nechová jinak. Victorie je stále ta úžasná, krásná, i když z rebelky postupně přejde k usedlému životu zbohatlíka. Maminka je stále tichá, tatínek je pořád šprýmař, který píše o sportu. Nebylo to na obtíž, svým způsobem to udávalo hlavní rysy díla, ale místy se děj stával právě díky těmto neměnným archetypům trochu předvídatelným.

 

Ve výsledku ale vzniklo velmi příjemné čtení. Neřekla bych, že se jedná o odpočinkovou četbu, ale zároveň nejde ani o těžce psychologické drama. Spíše o román pro letní večery, kdy jste opojeni atmosférou dovolené a prázdnin, ale nechcete si připadat jako blbec při čtení románů pro ženy, nebo když potřebujete zkrátka vypnout a relaxovat. Pouto neurazí, zabaví, nasytí váš mozek životními pravdami a silným příběhem všedního dne. Navíc se skvěle čte – za tři večery byla pryč. Vzhledem k prvním 200 stranám jsem ale od zbývající třetiny čekala možná až příliš a to se mi vymstilo. Čekala jsem, že budu emočně vybitá, ale to úplně nevyšlo.

To však není důvod, abych Pouto nedoporučila. Doporučuji jako proložení, aby si hlava odpočinula mezi učením a slova pohladila duši. A i takové knihy mají své opodstatnění a místo na světě – všichni známe ty nálady.
_______________________________________________________________________________________

Název: Pouto (The Knot)
Autor: Mark Watson
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub (2013)
ISBN: 978-80-242-4005-3

Hodnocení: 3/5